Občanské sdružení pro záchranu kostela a fary v Trmicích – „Fiat voluntas tua“ bylo založeno za účelem, který má ve svém názvu a proto, že někteří z farníků cítili potřebu udělat „něco“ pro „svůj“ kostel a faru, jež jsou v současnosti ohroženy prodejem insolvenčním správcem neznámým zájemcům s neznámými záměry, a to s jediným cílem maximalizovat výnos z prodeje a uspokojení věřitelů bez ohledu na budoucí využití.

Kostel i fara jsou v současnosti zázemím, kde se farnost pravidelně schází a žije jak duchovním, tak společenským životem a současně jsou centrem dění i pro celé městečko Trmice. Fara i kostel jsou opraveny a v dobrém technickém stavu. Součástí fary je i nově přebudovaná kaple s ústředním vytápěním.

Současná situace radikálně mění život farnosti. Trmická farnost bude mít několik primátů v rámci celé ČR:

• je první farností, na kterou byla (na veškerý její majetek) uvalena insolvence,
• bude první živou farností, s poměrně nízkým věkovým průměrem, která přijde o funkční kostel a faru.

My i ostatní farníci jsme byli postaveni před hotovou věc. O dluzích jsme neměli ani tušení a o podnikání jako takovém jsme měli pouze velice kusé a neúplné informace. Přesto leckdo z nás na různé nesrovnalosti, o kterých se dozvěděl, upozorňoval našeho duchovního správce, bohužel s nulovým úspěchem.

Touto aktivitou se chceme pokusit o cokoliv, co by pomohlo k záchraně toho, co je pro nás nejdůležitější. Náš kostel není pro nás pouze místem, kam si zajdeme v neděli „splnit“ naší křesťanskou povinnost, ale druhým domovem. Odkazem předků, kteří ho budovali s láskou k církvi, a Pánu Bohu. Jsme zavázáni každému, kdo se podílel na jeho budování, správě a opravách, aby ho uchoval jako stánek Boží pro následující generace. Jsme zavázáni těm, díky nimž kostel v letech hluboké totality „povstal z popela“ po požáru v roce 1953, což považujeme za zázrak. Jsme zavázání těm, kteří se podíleli na jeho dalších opravách po dlouhých 17 let v době komunistické normalizace, téměř zadarmo, i s vědomím možných postihů a perzekucí ze strany komunistických orgánů, a to v době jeho uzavření (1972-1989) z důvodu havarijního stavu stropu nad lodí.

Jsme takovým „ malým hasičem“, který má malý hasicí přístroj a stojí sám před velkým požárem se snahou udělat „cokoliv“, aby co nejvíce uhasil a zachránil alespoň to nejdůležitější.

Nezachraňujeme podnikání, nezachraňujeme pozemky, ale chceme se pokusit zachránit v první řadě kostel, tedy Dům Boží, a pokud to bude možné také faru tedy centrum duchovního života v Trmicích, a to i pro budoucí generace bez ohledu na to, kdo je, či bude v Trmicích pověřen duchovní správou.

Hodnocení příčin stávajícího stavu ponecháváme na kompetentních orgánech a není ani záměrem občanského sdružení pátrat, či ukazovat na viníky, jelikož k takovým závěrům nemáme dostatek relevantních a podložených informací. S čistým svědomím můžeme pouze prohlásit, že nikdo z farníků neměl a nemá z tohoto stavu žádný prospěch.